Křížová cesta na Zelenou budku 2021

Podle svaté Kateřiny Emerichové vznikla první – nazvěme ji „pobožnost Křížové cesty“, snad bezprostředně po Ježíšově smrti. Je to i přirozené, že matka Maria s Janem a s přítelkyněmi se znovu vrací na místa, kudy prošel její syn. Dotýkají se s úctou a láskou každého místa, které připomíná poslední chvíle jeho života na zemi.

Tento zvláštní způsob modlitby přetrvává dvě tisíciletí. Křesťané se v postní době schází u čtrnácti nebo patnácti drastických obrazů středověkých malířů, či sladších výjevů období devatenáctého století. Navštěvujeme Křížové cesty na kopcích, na jejichž vrcholech ční scenerie Kalvárie. Modlíme se od srdce nebo podle kancionálu. S dětmi u skládacího leporela. Vzácněji se setkáme se skauty předvádějícími scénky na téma jednotlivých zastavení.

Počátky naší lesní Křížové cesty sahají k období obnovení obrázku Panny Marie. Hned vzápětí se přemýšlelo, jak daleko od sebe by měla být zastavení a odkud kam se půjde. Na vybraných stromech se instalovaly křížky ze špejlí, později pěkné ze dřeva od pana Sládka. Stále je však někdo odnášel a musely se dávat nové. Nejčastěji se na Křížovou cestu chodily modlit kamarádky Maruška Hradilová s mou maminkou. Maruška vyprávěla, jak jednou byly v těch místech cyklistické závody a sportovci se při třetím kole na ně začali usmívat, protože si mysleli, že jim přišli fandit.

Křížky se instalovaly po písemném dovolení Českých lesů. Dne 1.srpna 1996 na svátek sv. Alfonse z Liguori byla Křížová cesta požehnána otcem Františkem Beníčkem.

V roce 2000 díky inspiraci z plakátku v Římě jsme s Pavlínkou Kapitánovou začali na stromech vytvářet malá dílka z přírodnin. V dalších letech se zapojovali i další umělci, farníci a děti.

 

Lichtensteinova vyhlídka

Více než pětadvacet let se scházíme na Velký pátek v zatáčce nad Lesní ulicí, odkud vycházíme po stezce od obrázku Panny Marie k Zelené budce.

V letošním roce probíhala Křížová cesta tiše, podobně jako loni. Nemohli jsme se společně setkat v hodinu Ježíšovy smrti, ale v průběhu celého dne procházely těmito místy jednotlivé rodiny.

Proč? Abychom o trošinku víc - my i naše děti - poznávali cenu naší spásy, abychom malým gestem vyjádřili svou lásku k Němu.

Děkujeme tedy všem, kteří se zapojili do přípravy zastavení. Králíčkové přidali dárek pro radost kolemjdoucím dětem - módní trend - malované kameny. Ty byly rychle rozebrané, protože teplý slunečný den nalákal Šternberany do přírody.

Pro ty, kteří se nemohli zúčastnit je zde malá přehlídka fotek. Přidejte si k nim vůni čerstvého vzduchu, tisíc padajících kapek mízy u prvního pádu, zamilovaný zpěv červenky u čtvrtého zastavení, poskakující potůček, který teče právě jen teď na jaře a vánek, který houpe novinovými slzami plačících žen. Probíhající sportovce, fotografující mamky a na Zelence daleké rozhledy.

Na závěr trošku poetiky z knížky Pro tebe, můj Bože, tančím od Mireille Négre:

Tvůj duch ať na chvíli spočine

v široké náruči větví velikých cedrů!

Vyleť do výše jako vlaštovka!

A své nářky skláněj jak smuteční vrba

do světa mlh.

Míza uvnitř tvých žil

ať kvete všude, kde právě jsi,

dávný příteli, příteli od první chvíle.

Propůjč kamenům svou barvu!

Z propastí tvého života

ať vzejde vzkříšení

 

pš

admin