Slovo ke 33. neděli v liturgickém mezidobí

Milí přátelé, sestry a bratři,

přeji vám všem požehnanou 33. neděli v liturgickém mezidobí a pro ty z vás, kteří máte zájem, nabízím několik myšlenek, spojených s dnešním evangeliem. Evangelium dnešní neděle je velmi výmluvné: hovoří se zde o hřivnách, které pán uděluje svým služebníkům.

1) jistě není nezajímavé uvědomit si, že slovo hřivna, tj. jednotka „měny/hodnoty“, by bylo možné (jak tomu také v některých překladech Písma je) vyjádřit slovem nám mnohem bližším, a tím je talent. Dnešní evangelium tedy zdůrazňuje, že každý z nás je na prvním místě obdarován, a tak nás jedna linie myšlenek dnes může vést tímto směrem: co vnímám, jako Boží obdarování? Co v průběhu svého života, někdy možná relativně pozdě, dokáži ocenit jako svůj dar/talent, kterým mohu druhým pomoci?

2) v dnešním evangeliu se mluví o tom, že pán rozdělil svým služebníkům talenty v různém množství; ale co je důležité: každý je obdarován! A od každého pán očekává, že bude přistupovat ke svým talentům kreativním způsobem. Vždyť pokárán je v tomto úryvku právě ten člověk, který svůj talent jen tak nějak (z přílišné nejistoty či strachu) doma skryl a ani se nesnažil s ním dál pracovat! Bohužel se domnívám, že jsme z našeho křesťanského slovníku tak trochu vypudili slovo „kreativita“, tj. tvořivost. Snad jsme byli – bohužel - sami i vychováváni v takovém pojetí křesťanského života, že hlavní důraz je kladen především na „nic nepokazit“ (tj. „vyloučení hříchu“). Není to ale docela málo? Koho může takové pojetí křesťanského života lákat? Nepředstavujeme si tak až příliš často svůj vlastní život? Osobně jsem přesvědčen, že právě v tomto můžeme najít jednu z velkých výzev, která před námi křesťany (a zcela konkrétně i v katolické církvi) je! Náš život se stal tak nějak uzavřený do bubliny jakési všednosti, nějaké „nízké úrovně“ zbožnosti, kterou si tutláme po celý život. Vzpomínám si na citát z jednoho starokřesťanského spisu nazvaného List Diognetovi. Tam zaznívá velmi inspirativní myšlenka: „Křesťané podpírají svět“. Takové tušení měl autor tohoto spisu pocházejícího z poloviny 2. století po Kristu!!! Tak silné přesvědčení o poslání křesťanů ve prospěch lidstva: nikoliv ve smyslu osobního hrdinství; nýbrž ve smyslu napojení na Boha a zrcadlení Boha ve světě!

3) toto dnešní evangelium se bezprostředně vztahuje k tomu úryvku, který budeme číst příští neděli, a tím je podobenství o Posledním soudu, vypravované Ježíšem v 25. kapitole Matoušova evangelia. O co v tomto podobenství jde, zřejmě trochu tušíme: Ježíš tam neříká, že budeme na konci časů dotazováni, kolik si toho pamatujeme z katechismu anebo jestli jsme byli při každé mši svaté dostatečně pozorní. Ale říká tam: Bohem oslavenými lidmi budou ti, kdo projevili dostatek lásky k těm nejposlednějším! A jak se to týká dnešního úryvku? To je jasné: jestliže nám Bůh každému dává mnohé dary, talenty, není snad také důležité právě to, jak s nimi nakládáme? Jak je dokážeme rozmnožit a vytěžit z nich ve prospěch svůj i ve prospěch druhých lidí?

Požehnanou neděli vám všem přeje Josef Mikulášek, kaplan