Slovo ke slavnosti Ježíše Krista Krále

Milí přátelé, sestry a bratři,

slavíme dnes poslední neděli letošního liturgického roku, slavíme Slavnost Ježíše Krista Krále. Příští neděli již vstoupíme do nového liturgického roku 1. nedělí adventní. Přijměte tedy několik myšlenek k této dnešní slavnosti:

1) dnešní slavnost Krista Krále není příliš dávného data. Tato liturgická slavnost byla zavedena teprve v roce 1925 na základě podnětů, které se v Božím lidu ozývali již dříve. Tehdejší kontext zavedení této slavnosti byl jednoznačný, zvláště z pozice římského biskupa, papeže Pia XI.: Itálií se tou dobou šířil a na síle nabíral fašistický režim, skrze nějž se snažil B. Mussolini strhnout pozornost na sebe (používal označení „duce“ = vůdce). Úmysl zavedení této slavnosti byl tedy jasný: poukázat na to, že žádný lidský vládce, žádná lidská síla, si nemůže nárokovat být nejvyšší autoritou lidstva, ale že tento titul přináleží pouze Božímu Synu, Ježíši Kristu. Tato myšlenka je jistě stále velmi silná, byť se mění její konkrétní podoba v průběhu časů: i my jsme se v letošním roce ocitli v situaci, kterou málokdo předvídal; prožíváme velmi bytostně naši vlastní křehkost…

2) Letopočet 2020 se jistě stane velmi důležitým milníkem pro další léta našich životů (jako obdobným způsobem nevymizelo z našich pamětí datum 11.9. 2001). A tak je jistě na místě ptát se každý z nás sebe samotného: k čemu mě Bůh probudil, povzbudil, podnítil, inspiroval právě v této době? Bůh k nám každému promlouvá právě na základě událostí, po kterých sice nikdo z nás netouží, ale nedokážeme z nich „utéct“. Stal se i na základě letošního roku Ježíš alespoň o trochu víc Králem mého života? Jak jsem se k němu přiblížil já, každý z nás?

3) V dnešním evangeliu čteme velmi zajímavý úryvek; je jím 25. kapitola Matoušova evangelia (Mt 25, 31-46), ve které najdeme vlastní Ježíšovo vyprávění toho, jak to bude vypadat na konci věků, tedy tzv. Poslední soud. A co nám tento úryvek říká? Je to až přespříliš překvapivé! Ježíš tam nezdůrazňuje, že budeme Bohem posuzováni na základě toho, kolik let výuky náboženství máme za sebou nebo jestli jsme byli pokaždé „pozorní“ na mši svaté, atd. – ale je tu psáno, že budou lidé hodnoceni na základě toho, jak dokázali v druhých, a zvláště v těch nejposlednějších, všemi zapomenutých, vidět Krista, a těmto všem lidem pomoct! Nezní to až příliš odvážně? Ale říká to sám Ježíš: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších, pro mě jste udělali“! Ježíš sám nám tu předkládá důležitý posun: primát v našem životě má konkrétní jednání, tj. jednání ve prospěch druhých lidí, kteří jsou od naší pomoci závislí.

Dnešní evangelium nás tak nabádá k tomu, co jeden křesťanský myslitel nazývá „mystikou otevřených očí“, ke které nás Ježíš vybízí: nemít oči odkloněné od světa, ale svůj vztah s Bohem dosvědčovat v praxi našich životů.

Požehnanou neděli vám všem přeje Josef Mikulášek, kaplan