farní chrám Zvěstování Panny Marie

Hlavní kostel šternberské farnosti.

Po dostavění byl zasvěcen mariánskému tajemství "Zvěstování Panny Marie". Dnešní češtinou by to mělo znít "Zvěstování Panně Marii". V minulém století došlo k přejmenování církevního svátku "Zvěstování Panně Marii" na "Zvěstování Páně". Proto se můžeme setkat i s názvem farní kostel Zvěstování Páně. Zjednodušeně farní kostel nebo v bohoslužbách najdete označení Šternberk F.

Průčelí kostela umístěné na úpatí svahu je viditelné na vzdálenost mnoha kilometrů. Nahoře na průčelí kostela je umístěno sousoší : Alegorie božských ctností.

Stavbu inicioval roku 1775 šternberský rodák, probošt Aurelius Jan Augustin podle návrhu brněnského architekta Františka Antonína Grimma. Kostel byl stavebně dokončen posledním proboštem kanonie Ondřejem Tempesem, který jej benedikoval dne 16. listopadu roku 1783, pouhý rok před zrušením kláštera. Z hlediska umělecké výzdoby, provedené ještě před zrušením kanonie si zaslouží pozornost především rokoková výmalba interiéru, která je největším a zároveň posledním freskovým dílem prostějovského malíře Františka Antonína Sebastiniho . Zajímavou prostorou farního kostela je boční kaple Panny Marie Pomocnice postavená zároveň s novým kostelem. Kaple určená jako místo posledního odpočinku zakladatelů kanonie Alberta II. a Petra ze Šternberka byla také v souvislosti s interpretací tamní Sebastiniho nástropní freskové výzdoby místem silného kultu Panny Marie Pomocnice – ochránkyně obyvatel města před válkou a morem. Hlavní oltářní obraz  kaple je barokní kopií obrazu pasovské Madony s dítětem od Lucase Cranacha st.,  pochází ze staršího konventního kostela a je dílem malíře Jana Kryštofa Handkeho.

Dějiny augustiniánské kanonie ve Šternberku 1371-1784