Slovo ke 4. neděli velikonoční

Milé sestry, milí bratři.

Prožíváme dnes 4. nedělní velikonoční, nazývanou také jako „neděle dobrého pastýře“. Tento název vychází z evangelního úryvku, který při dnešní liturgii nasloucháme (Jan 10, 1-10). Ježíš sebe nazývá dobrým pastýřem anebo také, o kousek jinde v textu, dveřmi, kterými vstupujeme do plnosti života.

K soukromému zamyšlení nabízím z dnešního evangelia dvě věci:
 

1) Pro nás, v naší době, již není obvyklé vidět kolem sebe tak často pastýře. Ježíš užívá tohoto obrazu jistě také proto, že pastevectví bylo jedním ze základních způsobů obživy v jeho době. Bylo tedy běžné vidět tehdy kolem sebe pastýře, kteří svůj život – a vše co k němu patří – zasvětili jediné věci: starosti o sobě svěřené stádo. Ježíš tak používá toto přirovnání, které bylo lehce srozumitelné v jeho době a které odkazovalo na neúnavnou práci a obětování se pro sobě svěřené. Vždyť takový je i způsob, kterým bývá ve výtvarném umění často Ježíš zobrazován: pastýř nesoucí na svých ramenou slabou a ztracenou ovečku. Snad pro nás nečekaně, avšak tento obraz se objevuje i při liturgii v našich kostelích: kněz, který má kolem ramen zavěšenou tzv. štolu, tedy pruh látky, je právě odkazem na starostlivého pastýře, jehož původním vzorem je Ježíš.
 

2) České spojení „dobrý“ v označení dobrého pastýře není úplně nejpřesnějším překladem původního řeckého slova „agathos“. Toto přídavné jméno znamená mnohem více než dobrý: znamená totiž „krásný/nádherný“. Snad právě tento překlad nám může otevřít širší pohled na Kristovo poslání. Není jen „učitelem dobroty“, morálky; je zjevením pravé Boží krásy. Ve všem tom, co Ježíš dělá a říká (jak o to čteme v evangeliu) nás nechce pouze nějak „učit“ (bohužel, takto to velmi často stále chápeme), ale otevírá nám krásu Boha. A protože je dveřmi, kterými vstupujeme do života s Bohem, do této krásy nás také zve. To je velmi krásným způsobem zdůrazněno také v poslední větě dnešního úryvku: „Já jsem přišel, aby (všichni) měli život a aby ho měli v hojnosti.“ Ježíš zve do plného života; nic neodebírá, o nic nás neochuzuje. Právě naopak: nabízí krásu, nádheru, plnost.

Možná právě tato poslední myšlenka nás může provázet do dalších dnů a být impulzem pro náš vnitřní rozhovor s Bohem v novém týdnu: nejsem příliš zvyklý přemýšlet o Bohu jako o (přísném?) „učiteli“, místo abych zkusil změnit rejstřík a podíval se na Boha očima krásy, nádhery, kterou nám zjevuje? Není to vždy automatické, jsme často omezeni všemožnými vnějšími překážkami a stíny. Nicméně tato Boží nabídka stále zní: „Přináším život v plnosti!

Požehnanou neděli vám všem přeje Josef Mikulášek, kaplan.