Zamyšlení otce Josefa

Milí přátelé, sestry a bratři,


chci Vám napsat následujících pár řádek pro dnešní neděli a nový týden, který bude pro drtivou většinu z nás velmi odlišným od všech dnů a časů, které jsme dosud prožívali. Nechci přispívat k již tak početným komentářům na nastalé události, spojené s ochromením infrastruktury našich životů v důsledku ohrožení koronavirovým onemocněním. Rád bych nám všem nabídl pár řádek povzbuzení, které zaznívají z evangelia dnešní 3. neděle postní, jelikož – domnívám se – toto evangelium nám má co říct a dát do následujících dnů.
Prosím, abyste si vyhradili chvíli nedělního času a tak – byť značně nezvyklou formou – slavili a prožívali vlastní domácí liturgii této 3. neděle postní. Vezměme tedy do rukou tento úryvek, popisující setkání Ježíše se samařskou ženou poblíž města Sychar (Jan 4, 5-42).


V tomto úryvku nacházím velkou aktuálnost zejména ve dvou bodech:
    1) Ježíš vstupuje naprosto osobním a zásadním způsobem do života ženy, jejíž jméno ani neznáme, protože je předobrazem každého z nás. Ježíš tuto ženu (každého z nás) vede k prohloubení vztahu s Bohem: říká jí, že její vztah s Bohem není omezen na nějaké konkrétní místo („nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě“). Vede tak ženu k hlubšímu porozumění tomu, že Bůh je s každým z nás kdykoliv a kdekoliv se v životě nacházíme. Není jen „nedělní“ záležitostí, spojenou s návštěvou liturgie v kostele, ale je tím, kdo nás provází svým Duchem a pravdou. Tedy tím, kdo touží inspirovat prostřednictvím svého Ducha každého z nás, aby posílil kotvu naší naděje, kterou spouštíme směrem k Bohu. Jak aktuálně tato Ježíšova výzva zní ke každému z nás, je nám naprosto zjevné. A nejde zde u pouhou „účast na liturgii“! Dokážeme si přeci jednoduše představit, jak se menší/větší krize našich životů, zapříčiněné vnějšími okolnostmi, obracejí v to, že se stávají „krizí naší víry“. Kde je Bůh a jak jedná? Jistě nás právě tato slova v tyto dny také napadají – a odpověď nikde. Neexistuje obecná poučka, snadné řešení; jen fakt, že každý z nás se právě v tyto dny – tak nezvyklým způsobem – může hlouběji a opravdu osobně setkat s Pánem, k jehož velikonočnímu vítězství nad slabostí a zlem se právě v tyto dny ubíráme.
    2) Ježíš v rozhovoru se samařskou ženou velmi „promyšleným“ způsobem zavádí rozhovor na otázku lidské žízně a hladu (respektive na jejich utištění skrze nápoj a pokrm). Není nesnadné si domyslet, jakým směrem tento rozhovor Ježíš vede: Ježíš nabízí vztah s Bohem jako to základní, co pro svůj život můžeme chtít a co potřebujeme. A to i přes (současnou a budoucí) otázku o zajištění našich životů, dostatečného množství potravin v obchodech, atd… V tyto dny jsme nezvyklým, avšak ryze postním, způsobem zváni k tomu, aby každý z nás nahlížel, „co všechno“ či opačně „jak málo“ opravdu potřebujeme k našim životům. Jistěže nechci těmito slovy lacině říkat, že takto můžeme žít navždy (mám na mysli ekonomickou situaci, která není v podobě, do které byla dnešními dny omezena, dlouhodobě udržitelná). Ale jde tu o něco jiné: jistě cítíme, jak jsme den za dnem provázeni myšlenkou: co je vlastně potřebné/nutné pro náš vlastní život?

A tak se odvažuji napsat na závěr těchto několika řádků následující naději: má-li být naše postní putování takovým putováním, skrze které každý dospějeme do hlubin svého srdce a života a odhalíme pravdu o svém životě, která nás přivede k prahu evangelní výzvy „obraťte se a věřte evangeliu“. A druhou nadějí je následující: aby uzavírání hranic, obchodů a provozu se nezvrhlo v naše soukromé uzavírání se do vlastních individualit, jejichž ekvivalentem bude ztráta solidarity. Ano, budeme vyzýváni k tomu, abychom se jiným způsobem učili tomu, co to znamená žít jako společenství! Čtu ve zprávách na internetu, jak křesťané v zemích, kde platí podobná restriktivní opatření, jako ta u nás, projevují mimořádnou vynalézavost a intuici, jak rozvíjet nové formy života křesťanských společenství, komunit a farností. Pokud máte nápady, jak stmelit také naše farní společenství i v této nepředvídatelné situaci, nenechávejte si je pro sebe, ale sdělte nám je! Stále zůstáváme těmi, o kterých mají platit slova, vyjadřující význam pojmu „církev“: tj. ti, kdo jsou povoláni, shromážděni a následující Pána. Jen – v těchto dnech – podle různosti časů, míst, způsobů…

P. Josef Mikulášek