Zamyšlení otce Josefa ke 4. neděli postní

Milí přátelé, sestry a bratři.


Ve starozákonní knize Kazatel stojí následující podnětná slova: „Neříkej: Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto? To není moudré, ptáš-li se na to.“ (Kaz 7,10). Každý z nás jistě dokáže rozkódovat aktuálnost těchto slov pro naše přítomné dny. Každému z nás se chce říct radikální „ne“ těmto slovům. Ale co když nám do naší současné situace právě jimi chce Pán něco důležitého říct?
Bylo by zřejmě zbytečným popisováním papíru, opakovat tu slova, která k nám zaznívala celý uplynulý týden ze zpravodajství; totiž, že svět se stane jiným, že již nebude – překonáme-li zdárně probíhající pandemii koronaviru – takový jako dřív. A jistě nás napadají naše vlastní reakce na tyto předpovědi: „ano“, „kéž by“, „ne, vše se vrátí do starých kolejí“, atd. Co se zdá být jistým, že přeci jen po odeznění této krize lidstvo alespoň o krůček vystoupí ven, z bazénu naivity a lehkovážnosti, které jsme si – my všichni – po dlouhou dobu plnými doušky užívali.


Již před léty jsem četl zajímavou úvahu, snažící se postihnout význam internetu a virtuálního prostoru pro generaci dnešních čtyřicátníků a dvacátníků. Pamatuji si zajímavý postřeh: zatímco pro první skupinu je internet „nástrojem“ pro jejich život, pro mladší skupinu je „prostorem“ jejich života. V současné době se však tak trochu pro nás pro všechny internet stává prostorem, mnohdy jedinou možností, jak žít a rozvíjet své vztahy s druhými lidmi. Zároveň je pro nás i obrovskou výzvou, jak znovu promýšlet způsob pastorace, života církevních společností. Na internetu se objevuje každý den množství podnětů, videí, jak žít stále s Bohem a ve společenství církve, byť v proměněné podobě. Jelikož současná situace bude zřejmě ještě dlouhou dobu trvat, je třeba promýšlet nové cesty (a tak naplňovat potvrzovat úvodní slova z knihy Kazatel!!!). Jistě že je důležité, pro nás křesťany, žít život ve slavení společné liturgie, slavení svátostí; ale současná naše realita nám odkrývá, jak někdy až příliš zúžený pohled na prožívání našeho života s Bohem jsme měli. Jestliže je uzavřena možnost „jít do kostela“… jak můžeme žít s Bohem? Jak budeme ve svých domácnostech prožívat letošní Velikonoce, když zřejmě nedojde v dohledné době ke zrušení různých omezení a zákazů…? Zkusme začít promýšlet, jak budeme slavit letošní Velikonoce právě tam, kde žijeme. Jakými symbolickými gesty, jakou podobou domácí liturgie, se můžeme připojit k prožívání velikonočních událostí Ježíše…


Myslím, že se tak do dalších dnů a týdnů můžeme podobat ústřední postavě z evangelního úryvku dnešní 4. neděle postní (Jan 9, 1-41): je tu člověk, který od narození neviděl a který je nyní Ježíšem uzdraven. Vidí stále jasněji, rozeznává stále víc, v čem dřív jen tápal; poznává, že to, v co třeba dřív tak pevně věřil „je to tak a tak“ se najednou jeví být naprosto jiným. To vše provázeno Ježíšovými slovy: „Mají se na něm zjevit Boží skutky“. Vždyť právě i život lidstva v současné době, život každého z nás, se může stát místem zázraku: tedy (jak lze vytušit z významu tohoto slova) toho, co dřív bylo za zrakem, neviditelné či nejasné, a až nyní se stává zjevným. Vždyť pod slovem zázrak si nemáme představovat na prvním místě nějaké překroucení přírodních zákonitostí, ale proměnu srdce a zraku každého z nás; tj. proměnu našich životů. Vydejme se touto cestou, kterou nám odkrývá dnešní evangelium, a ne jinou! V dnešním úryvku je totiž zmiňována ještě jedna zásadně odlišná, destruktivní cesta, a tou je smýšlení farizeů, kteří začínají uzdraveného slepce vyslýchat, klást otázky, a tak projevují svoji nedůvěru v Boží jednání. Dnešní evangelium tak nabízí dvě cesty (z nichž si jednu volíme i každý z nás): od slepoty k plnému zraku v případě uzdraveného člověka, anebo naopak od zdánlivého vidění k vnitřní duchovní a morální zaslepenosti, slepotě, v případě farizeů.


Přeji každému z nás, abychom dnešní neděli a nový týden prožívali ve smyslu Ježíšových slov ze závěru dnešního evangelia: přišel jsem, aby ti, kdo nevidí, uviděli – uviděli novými způsoby a novými cestami Boha, který přichází.


                                                                   Požehnanou neděli přeje P. Josef Mikulášek